Postpop

„Předměty, kterými se dnes obklopujeme, jsou vlastně výhradně masově produkovanými a unifikovanými výrobky s krátkodobou životností. Pořizujeme si je nejen proto, aby plnily svou praktickou funkci, ale stále víc také proto, aby zhmotnily naše představy o krásnějším životě a o našem dokonalejším já. Jsou to předměty touhy a psychického uspokojení, kolem kterých se vytváří nová magie a mytologie šířená reklamními strategiemi s podmanivou vizualitou.

Jiří Sobotka na tuto atmosféru „emocionálního konzumentství“ reaguje a koncem 90. let začínají mít předměty, se kterými operuje, často povahu „zboží“. Jeho ateliér zaplňují „sochy věcí“, po kterých toužíme a obhlížíme je ve výkladních skříních nebo na stránkách reklamních magazínů. Pro sochaře mají tyto objekty jistě i tvarovou zajímavost – vždyť „zátiší“ s naaranžovaným zbožím bývá přehlídkou přitažlivých obalových designů seskupených v působivých kompozicích.“

(Hana Fadingerová, z textu katalogu Skororetro, 2015)