V současné době se moje tvorba rozbíhá na několik linií. V jedné z nich je dominantní zdánlivě banální motiv domku, který je však z očekávané horizontální osy přesunut na vertikálu a doplněn abstraktní formou „kouře“. Na tomto základě vznikla v rámci mikulovského sympozia Dílna v roce 2013 série Domky s kouřem.
Cyklus Bohyně, na němž pracuji od roku 2014, zahrnuje kresby, terakotové sošky, ale i větší objekty. Je inspirován známými počiny ženského akčního umění (např. Mariny Abramović, Carolee Schneemann, Valie Export, Yoko Ono ad.).
S motivem ženskosti a pracuji také v sérii Klippan. Akty, ať už na kresbách, nástěnných reliéfech či soškách z terakoty, zachycují modelky „mnoha konfekčních velikostí“ v proměnlivých pózách, zasazené však do konstantního prostoru – na jeden ze symbolů současné konzumní společnosti, na pohovku Klippan z produkce obchodního domu Ikea. Pracuji s variacemi kontrastu mezi věcností, sériovostí zpředmětněného divanu a proměnlivostí figury. V nejaktuálnější fázi této série se postavy začínají vymykat přesnému zachycení a směřují čím dál více k expresivnímu sochařskému zobrazení, které možná povede až k jisté míře zabstraktnění figur, stále však pevně usazených na „neměnném“ Klippanu.
V posledních „covidových“ a „postcovidových“ měsících se soustředím na metafyzičtěji zaměřená díla či textové alegorie.
